Můj příběh

Učím ženy prostřednictvím cvičení lépe vnímat své tělo, aby se během těhotenství cítily co nejpříjemněji, dobře se připravily na porod a po něm se snáze vrátily do kondice.

Jsem Míša.

Miluju pohyb v nejrůznějších podobách a miluju svoje tělo. Vážím si ho za to, co všechno už dokázalo, a také za to, že je mi skvělým domovem. Vím, že se na něj můžu spolehnout, ale také že o něj musím pečovat. Nedělám to z donucení, ale s velkou vášní. Nemocná bývám minimálně a když se cítím unavená, jako občas každá máma, nebo mě něco bolí, vím, jak si díky cvičení jednoduše pomoci.

Znáte ten slastný pocit, když se naložíte do horké vany vonící po meduňce nebo si uvaříte šálek dobré kávy a dáte si nohy na stůl? Přesně takhle se můžete cítit i při cvičení, když víte jak na to! A stačí vám na to pár minut... ☺

Ne vždy jsem ale byla se svým tělem taková kamarádka. Vlastně jsme si spolu až tak nerozuměly. Hodně jsem ho trénovala, protože sport a pohyb ke mně vždycky patřil, ale když mi vysílalo nějaké varovné signály jako zpomal, uber, zregeneruj, moc jsem ho neposlouchala. Často to pak končilo nemocí. Trpěla jsem na angíny, záněty dutin, jednou jsem si z vyčerpání uhnala i pásový opar.

Z boxerského ringu na mateřskou

Když jsem poprvé otěhotněla a logicky musela přerušit tréninky boxu, dlouho jsem se s tím nemohla smířit. Ještě víc mě ale rozhodilo téměř úplné omezení pohybu, které mi bylo doporučeno kvůli hrozbě předčasného porodu. Musela jsem i o několik měsíců dříve odejít z práce. Dny proválené v posteli, sem tam proložené krátkou procházkou, se neskutečně vlekly. Tělo ochabovalo a mysl uvadala. Cítila jsem se jako slon v porcelánu, navíc bez energie, bez radosti.

Porod mě zaskočil!

První kontrakce mě totálně ochromily, vůbec jsem s nimi nedokázala pracovat, křečovitě jsem se stáhla a přála si, aby tomu utrpení byl co nejdřív konec. Připadala jsem si jako v cizím těle a byla vystrašená a zmatená. Ozvy miminka slábly, a tak se doktoři po pěti hodinách trápení rozhodli ukončit porod císařským řezem. 

Svoji holčičku jsem viděla až po dalších dlouhých pěti hodinách. A nebyl to úplně veselý pohled. Elinka měla kvůli nevhodné poloze v děloze zdeformovaný nos a hlavičku stočenou na stranu. Místo toho, abych se učila přebalovat a koupat miminko, ještě v porodnici jsem s ní musela začít rehabilitovat. 

Cvičit, cvičit, cvičit a ještě cvičit!

Krom poporodního hojení, všeho toho kojení a různých specializovaných vyšetření nás tedy čekalo ještě cvičení Vojtovky čtyřikrát denně. A zkuste to naplánovat tak, aby bylo miminko syté a neplakalo hlady, ale zároveň ne čerstvě po kojení, aby se nepozvracelo. Taky aby nebylo ospalé nebo netrpělo zrovna kolikou, a to nemluvím o tom, abyste se vůbec dostaly ven nebo si stihly uvařit ☺

A tady se započala moje cesta k poznávání těla a velká vášeň pro ni.

Každý den jsem byla svědkem malých zázraků, které se pravidelným cvičením a pod dohledem úžasné paní fyzioterapeutky odehrávaly. Po devíti měsících jsme rehabilitaci úspěšně ukončily. Psychomotorický vývoj dítěte naprosto normální, nosánek rovný a krásný. 

Najednou mi to cvičení s malou a fascinované koukání pod ruky paní fyzioterapeutce začalo chybět. A bylo načase věnovat se taky trošku víc sobě. Přeci jen jizva po císaři ještě pobolívala, břišní svaly a pánevní dno stále ochablé, trápily mě bolesti zad z nošení dítěte a nevhodných pohybových stereotypů.

Je libo pie&lattes? Děkuji, radši Pilates.

A tak jsem se přihlásila na rekvalifikační kurz instruktorky Pilates. Všechno to do sebe krásně zapadlo. Mně to obrovsky pomohlo od nejrůznějších problémů a bolestí spojených s nedávným těhotenstvím a porodem a zároveň to podnítilo chuť předávat tu pozitivní energii dál. 

Když jsem otěhotněla podruhé, neměla jsem ještě úplně zpracované trauma z prvního porodu.  Strašně jsem si ale přála prožít tentokrát přirozený porod, smět si miminko hned pomazlit a vykoupat se s ním v tom opojném gejzíru hormonů štěstí. Celé těhotenství jsem byla fyzicky aktivní, pravidelně cvičila, což mě neskutečně bavilo, učila se pracovat s dechem a svojí myslí, četla pozitivní porodní příběhy a věřila svému tělu, že to dokáže. A víte co? Dokázalo! 

Dokázaly jsme to spolu. Johanka se narodila za hodinu od příjezdu do porodnice. Bylo to rychlé, bez nástřihu, bez medikace, bez velkých bolestí. Jako by si miminko samo vyklouzlo na svět a já mu k tomu jen trošku pomohla. Přesto, že mě lékaři připravovali spíše na variantu dalšího císařského řezu nebo přísně sledovaný vaginální porod bez možnosti většího pohybu, porodila jsem naprosto přirozeně. 

Byl to úžasný pocit a přála bych ho prožít každé ženě!

Cesta je cíl

Brzy jsem začala zase navštěvovat různé odborné semináře a kurzy a když bylo Johance půl roku, otevřela jsem si v rodinném centru kurz Pilates pro maminky na mateřské. Chtěla jsem si brát Jony na cvičení s sebou a zjistila jsem, že to ocení i maminky, které by si rády zacvičily, ale nemají možnost hlídání. Pak přišla nabídka vést lekce pilates pro těhotné, a ty se staly mou srdcovkou. 

Mohla jsem do nich vložit všechno.

Všechno to, co jsem se naučila na seminářích vedení lekcí pro těhotné, ale i všechny zkušenosti, poznatky a vjemy ze svých těhotenství a porodů. Věděla jsem, co těhotná žena prožívá, jak se její tělo i psychika mění, co jí dělá dobře a co ne, co potřebuje, nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Vždycky jsme si po lekcích ještě chvíli povídaly, byla jsem ráda, že můžu pomoci s odpověďmi na různé otázky, s rozptýlením obav, s podporou.

Jsem vděčná za všechny své zkušenosti. Díky tomu, že jsem prožila i porod císařským řezem, vím, jak se po něm žena cítí, jak bolí jizva a jak ji hojit, jak s ní pracovat. Jak bolí i duše, protože jí nebylo umožněno prožít to, na co čekala. Proto se i tomuto věnuji v lekcích cvičení po porodu, které rovněž vedu.

Když se kvůli koronavirové epidemii v roce 2020 život nás všech značně proměnil a ještě víc nás posunul do online světa, rozhodla jsem se tomu přizpůsobit i jako lektorka. Protože jako máma na mateřské jsem už nějakou dobu nestíhala docházet na pravidelné lekce cvičení a cvičila z domova podle videí, věděla jsem, že to jde. Rozhodla jsem se proto sdílet své zkušenosti prostřednictvím ebooků a online kurzů a umožnit tak co nejvíce maminkám, aby mohly se svým tělem a myslí pracovat kdykoliv a kdekoliv budou potřebovat.